Kontakt: tkalbion@seznam.cz
dnes má svátek:


Česká tábornická unie
TÁBORNICKÝ KLUB ALBION


VÝPRAVY


Ztraceni v lesích - Hoštejn (7. - 9. 4. 2006)

Je pátek 7.4. 2006 a my máme sraz 16:50 na hlaváku. Já, bratr(Bobík) a Renda jdeme na nádraží, kde je Lenka a Katka. Zjišťujeme, že jsme všichni, protože Dan má zápas ve fotbale, Skokec přijede až zítra a Natál se nestihla sbalit.

Lenka šla tedy koupit lístky a pak jsme se vydali na nástupiště, kde nám ohlásili, že vlak má 40 minut zpoždění. My jsme neváhali, obsadili lavičku a já začala číst manuál ke srubu, kam jsme jeli. Docela jsme se bavili při větách jako například: „Jestli budete hledat pojistky, budete hledat dlouho a zbytečně.“ Čas se krátil, vlak konečně přijel a my šťastně nasedli. Museli jsme se ale rozdělit - já, Katka a Renda jsme si povídali v jednom kupé a Lenka s bratrem seděli vedle. Cesta ubíhala dobře. V České Třebové jsme zjistili, že celkové zpoždění je již 55 minut, ale že se příplatek za EC vlak se vrací až od šedesáti minut zpoždění. Odebrali jsme se tedy do čekárny čekat na další spoj. Odtud jsme ihned pro nepříjemný zápach odešli čekat na chodbu. Dali jsme si horkou čokoládu, večeři a čekali na vlak do Hoštejna, který měl opět zpoždění.

Po nějaké době jsme stáli potmě jen s manuálem v rukách na nádraží v Hoštejně. Za svitu pouličních lamp jsme se vydali podle plánku k hospodě nabrat vodu. Odtud jme se dali doprava po vedlejší cestě až jsme došli zpět na hlavní. Tentokrát jsme odbočili správně a šli půl hoďky do kopce, až jsme došli na rozcestí. Dále jsme došli na louku, kde už stála náš srub. Lenka udělala společné foto, zatopili jsme, najedli se a šli na kutě. Ráno přišel Skokec a jako omluvenku za pozdní příchod přinesl dort. Nasnídali jsme se a Lenka nám řekla, že jsme právě havarovali s letadlem a že si máme během 3 minut vzít vše potřebné. A tak jsme si vzali krosny, vodu a ostatní věci a utekli ven. Lenka zamčela letadlo, které udělalo BUM!!! a my si sedli na schody a domlouvali se, co bude dál.

Dohodli jsme se, že půjdeme do Lupěné a necháme záchranářům vzkaz, kam jsme šli, kdy a kolik nás je. Vydali jsme se tedy na cestu a zakrátko jsme byli u obchodu v Hoštejně. Pokračovali jsme podél řeky a kolejí, po místy těžko schůdné cestě až do Lupěné. Šlo se moc hezky, svítilo sluníčko, my si povídali a pozorovali žáby. A protože jsme měli ještě spoustu času, vydali jsme se lesem do Zábřehu. Cestou jsme našli příhodné tábořiště, kde jsme házeli šiškama na terč a tak si ,,lovili oběd“. Kuřátko jsme si ohřáli na ohni a pak celé snědli. Po chvíli odpočinku jsme se sbalili a šli na vlak. Do Zábřehu už to byl jen kousek a tak jsme byli za chvíli na nádraží.

V Hoštejně jsme si sedli na kofolu a pak jsme se vydali zase do kopce na srub. Tam jsme rozdělali s Katkou oheň a kluci zatím nasekali dřevo do kamen. Potom jsme si opékali špekáčky, bratr donesl pádlo a my hráli a zpívali, že to muselo být slyšet až dole v Hoštejně. O půl jedenácté šly Katka s Lenkou spát a my ještě zpívali. Já šla spát později a kluci až po mně.

Ráno, když jsme se vzbudili, tak jsme se nasnídali a začali balit věci. Protože jsme byli dost plní, dohodli jsme se, že nebudeme vařit guláš, ale že si když tak vezmeme chleba se sýrem nebo paštikou. Uklidili jsme patro i spodek a protože jsme měli ještě čas, hráli jsme na schovku. Kdybych měla rychlejší nohy, tak by mě nikdo nezapykal; i když byli dost blízko, tak mě nenašli. Ale pak už nebyl čas, tak jsme se naposledy podívali na srub a šli dolů do Hoštejna, kde nám jel za vlak.

Ve vlaku vytáhl bratr kytaru a zase se hrálo a zpívalo. Abychom nemuseli platit EC příplatek, slíbili jsme průvodčímu, že budeme až do Brna hrát. Slib jsme dodrželi a když jsme se před nádrem loučili, už jsme se těšili na Velikonoční expedici.

Ségra (Lucka Z.)
fotografie z akce

« zpět

robert mahr © 2008